Zajímavé názory
Předkládáme vám příběh jedné naší klientky, která si přála svůj případ zveřejnit
Po výhružkách, které popisovaly moji smrt, neustálém fyzickém napadání, které se stupňovalo jsem byla nucena se odstěhovat z našeho společného bydliště - bez dcery. Bylo mi řečeno, pokud bych nepřistoupila na rozvod, nebo snad chtěla naši dceru do výchovy, nechá mi manžel zalít nohy do betonu a vhodí do přehrady.
Splnila jsem všechny manželovi požadavky
přišel rozvod a já jsem svolila se svěřením dcery do jeho péče. Nechala mu náš byt a odešla téměř s prázdnou. Zdálo se, že jsme se na všem „domluvili“, za dcerou jsem až do posledního soudního jednání mohla přijít kdykoliv, měla jsem stále klíče od bytu. Pak nastal obrat, vyměnil zámek a dceru jsem pod různými záminkami neviděla půl roku.
Opět jsem se soudila
Chtěla jsem přesně stanovit náš styk. Dcera moc plakala, když jsem ji vracívala. K otci nechtěla. Křičel na ni, pokud bude brečet, už mě nikdy neuvidí. Jeho nová přítelkyně jí povídala pohádky typu O zlé maceše Ivaně (tak se jmenuji já) a hodné mamince Petře (to je ona).
Navštěvovala jsem ji jednou za 14 dní od pátku do neděle, vánoce se střídaly - lichý a sudý rok, měsíc o prázdninách.
Věděla jsem o střídavé péči
několikrát jsme si o ní povídaly, obě jsme ji chtěly. Otec i sociální pracovnice jí nebyly nakloněny. Říkali nemám byt, dcera je malá.....
Nyní mám 3+1 v OV, stabilní práci s dobrým platem a prý toto nestačí. Dceři je 10 let a prý je na střídavou péči malá. Mám počkat....Už jsem je ale přestala poslouchat!!
Městský soud v dubnu 2008 rozhodl o střídavé péči. Otec se odvolal. Podala jsem Žádost o předběžné opatření a MS mi optět vyhověl. Celé 3 měsíce probíhala střídavá péče, poté přišlo od Krajského odvolacího soudu zamítnutí střídavé péče. Všichni jsme to nesli těžce, dcera putovala naprosto krutým způsobem k otci. Ráno jsem ji odvezla do školy, ze které se k nám již dle otce nesměla vrátit. Otec mi nedovolil se s ní ani rozloučit.
Dcera chtěla být ve střídavé péči, plakala a prosila mě, abych za nás bojovala.
Našla jsem naprosto úžasnou advokátku, která aniž bychom se kdy viděly mi začala radit do telefonu. Což podotýkám, nedá se říci o každém. Tolik jsem jich obtelefonovala a slyšela - poradenství i po telefonu poskytuji jen za peníze, do toho nejdu, to je předem prohrané.... Paní doktorka mě upozornila na úskalí, která by nás mohla potkat, měla jsem k ní od začátku naprostou důvěru. Vše jsem jí vylíčila, celých 8 let života s dcerou i bez ní. Věděla naprosto všechno. Musím říci, že mě před každým jednáním tak dobře připravila, procházely jsme všechny varianty, které by u soudu mohly nastat.
Byl to těžký rok, výsledek stál za to.
Máme střídavou péči, za což děkuji oběma dcerám Renatce i Lucince, příteli, JUDr. Iloně Schelleové – mojí advokátce, která nás dovedla k právu podílet se na výchově dcery, možnosti ji rozvíjet a být s ní po stejný čas, jako bude u otce.
Rodiče, kteří surfujete na internetu a nevíte na kterého advokáta se obrátit, ze své zkušenosti doporučuji navštívit stránky www.schelle.cz a oslovit paní doktorku Schelleovou.
Všem Vám přeji hodně sil v boji za práva Vašich dětí i Vás samotných.
I. V.
Citujeme z článku Psychologie dnes
autor: Miloš Kajuk - klinický psycholog
Střídavá výchova je změnou k lepšímu
Ze statistik je zcela zřejmé, že novela zákona o rodině, přinášející společnou a střídavou péči, není v soudní praxi naplňována. Její využívání nepřekračuje 3 % případů, v nichž se rozhoduje o svěření dětí po rozvodu. Důvodů, proč je tomu tak, je celá řada. Právní, sociologické, historické, psychologické…
Pro střídavou, případně společnou péči mluví skutečnost, že naprostá většina dětí chce být s oběma rodiči a nechtějí nic měnit. Výjimky bývají nejčastěji v případech, kdy jsou děti významně zataženy do konfliktu mezi rodiči, kdy jsou jedním z nich popouzeny vůči druhému.
Střídavá péče je nesporným pokrokem směřujícím k napravení právně neúnosné praxe. Je změnou k lepšímu, jak z hlediska zrovnoprávnění obou rodičů, tak zachování kontinuity výchovné péče a respektování potřeb dětí. Bohužel ji nelze použít ve všech případech. Je třeba pečlivě zhodnotit dosavadní vývoj rodiny, aktuální stav a možná rizika vývoje celé situace v budoucnosti. Klady této formy péče spočívají především v citové oblasti a zdravém vývoji dětí, zápory bývají v časové a ekonomické náročnosti. Střídavá nebo společná výchova klade též vysoké nároky na spolupráci rozvedených rodičů. Nefunguje v případech, kdy jeden či oba rodiče nadřazují své potřeby potřebám dětí........
Citujeme z článku Psychologie dnes
autor: Zdenka Bimková - Psycholožka a soudní znalkyně. Pracuje jako ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Hodoníně.
Dítě potřebuje jeden domov
V ideálním případě by i po rozvodu měli být dítěti zachováni oba rodiče, o každém z nich by mělo mít dobré mínění. Oni by se měli snažit dítě poznávat a rozumět mu, objevovat jeho povahu, sklony, zájmy a své vychovatelské postoje a cíle formovat tak, aby to odpovídalo osobnosti dítěte.
To jsou argumenty hovořící pro střídavou výchovu – ovšem současně je důležité, aby dítě mělo svůj domov se vším, co k tomu patří. V tom má střídavá péče svá úskalí a nebezpečí. Dítě poznává, že každý z rodičů má o způsobu výchovy své představy, i v dalších prostředích se každodenně setkává s rozličnými přístupy a ověřuje si, že výchovný vztah se různě utváří. Časté střídání onoho bezpečného, domácího prostředí je však pro něj a pro vytváření vzájemných vztahů s rodiči zatěžující. Odolnost vůči zátěži je přímo úměrná celkovému pozitivnímu ladění osobnosti, některým dětem proto změny nahánějí strach, vzbuzují v nich úzkost a starosti.
Dovedu si představit střídavou péči, při níž dítě zůstává ve stabilním prostředí, kde má řád, kde je systém a určité pevné hranice a v péči se u něj střídají rodiče. Stav, kdy si matky a otcové v pravidelných intervalech „sbalí“ své věci a docházejí za dítětem, je z hlediska synů a dcer podstatně šetrnější, v praxi je něco takového ochotno akceptovat naprosté minimum rodičů. ..........
Citujeme z rozhovoru pro časopis Aperio
autor rozhovoru: PhDr. Martin Jára, lektor psychoterapie
Jak byste shrnul proces, který ke střídavé péči vedl? Myslím spíš ten osobní než ten soudní....
Eventualita rozchodu je něco, s čím je potřeba počítat v jakémkoli vztahu a vzhledem ke zkušenostem a informacím, se kterými jsem se seznámil, jsem v rámci takové eventuality vždy uvažoval o střídavé péči. Chápal jsem, že má jistě i své nevýhody a není aplikovatélná ve všech přpadech. Ale například pokud jsou rodiče různých národností a mluví různými jazyky, je střídavá péče příležitostí, aby se jim děti neučily - což je právě případ naší dcery. Každý rodič má jené schopnosti a dispozice a je pro dítě obohacením, stejně jako styk s různými prostředími. Často je pro dítě pozitivní, že se o něj starají i noví partneři rodičů a jejich rodiče, neboť čím více lidí má rádo, tím lépe. Proto jsem navrhoval střídavou péči od samého počátku. Nechtěl jsem se stát víkendovým otcem, který se vlastnímu dítěti pomalu a jistě odcizuje. Chtěl jsem s dcerou trávit normální všední dny a řešit její každodenní starosti, sdílet radosti, ukládat ke spaní.... Odmítám stereotypní pohled na rozdělení úloh otců a matek při péči o děti.....
Citujeme ze studie...
Střídavá péče je prokázaně pro děti lepší, studie provedená soudním znalcem v oboru psychologie
Autor PhDr. Jiří Tyl
Publikováno: PRÁVO A RODINA, č. 11/2006
Abstrakt:
V České republice neexistuje žádný srovnávací výzkum dětí v různých formách svěření do péče rodičů po rozvodu.
Znalec provedl rešerši - abstrakt vědeckých časopisů Národní lékařské knihovny USA (Medline www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez). Nejvíce výzkumů bylo provedeno v USA; ve Spojených státech byla střídavá péče uvedena do soudní praxe v roce 1973, čili mají čtvrtstoletí náskok. První výzkum těchto rodin proběhl v roce 1979. V současné době je dětí svěřených do střídavé péče cca 20%, výzkumů cca 400.
Prakticky všechny studie zjistily významně lepší socializační podmínky i výsledky dětí, které se nacházejí ve společné/střídavé péči ve srovnání se situací, kdy se děti nacházejí v péči pouze jednoho rodiče (zpravidla matky). ........
Znalecké posouzení hodnocení praxe úpravy porozvodové péče o děti, bylo zveřejněno na Babynet
Autor PhDr. Jiří Tyl
Tak ti tatíčku, mamičko "pěkně" děkujeme
článek z projektu Žába na prameni, 13. 02. 2008, rubrika: mosTY , Edita Fišerová
Stejná práva rodičů na dítě po rozvodu, stejně jako práva dítěte, jsou v současné době velmi diskutovanými tématy. Já osobně bych v takovémto případě upřednostňovala právo dítěte na oba rodiče. Teorie se obvykle liší od praxe, ale myslím si, že nejpodstatnější je, aby se nějakým způsobem domluvili. Ale co s případy, kdy domluva není možná a problém péče je řešen zvenčí? Poslední dobou média často probírají případy, kdy jeden z rodičů dítě „unesl“....... celý článek
Citujeme z článku MF dnes
ze 17. března 2008 nazvaný „Dítě jako zbraň"
rozhovor s paní Lenkou Pavlovou z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
"Vždy jsem zastávala názor, že dítě potřebuje ke svému zdravému vývoji oba modely chování, ženský i mužský. Tím není řečeno, že se to vždy kryje s pohlavím rodiče. Často se stává, že mužské aspekty, jako rozhodnost, tvrdost, má matka. A naopak. Ale musí být oba a harmonický jedinec se zdravou mírou sebevědomí musí vyrůstat v úplném prostředí. Jestliže mu jedna strana chybí, je mentálně, duševně i citově znevýhodněn. Byla jsem zpočátku zastáncem střídavé výchovy. Proto jsem ji i po odchodu manžela považovala za správný model. Dnes jsem jejím velkým odpůrcem. Měla jsem možnost ji poznat zblízka, a to mě přesvědčilo, že to tak být nemůže.
Dítě potřebuje mít ukotvení, jistotu, svou postýlku, svůj pokojíček, svůj režim. Střídavá péče naplňuje požadavky rodičů, ale není prospěšná pro dítě. Samozřejmě, já díky tomu, že máme střídavou výchovu, mám dny, kdy se mohu plně věnovat své práci. Na druhé straně jsem v každodenní konfrontaci s tím, co to dělá s dítětem...
[...]
Vím, že se v současné době o této otázce vede odborná diskuse, a vím, že je trendem posilovat práva obou rodičů. Je módní střídavá výchova. Ale je to řešení konfliktu mezi rodiči. Nejsou slyšeny otázky, zda je to dobré pro děti. Moje zkušenost je, že ne."
Článek ze serveru Žena.cz
rubrika Rodičovství, "Darujte sebe - týrání se týka všech"
Autor článku - redakce
"....I zdánlivě "pouhá" rozvodová problematika bývá pro děti dlouhodobým "peklem", které se promítá negativně do prožívání a chování nezletilého. Rozvod se v naší společnosti stal skoro běžnou záležitostí.
Přesto rodinná atmosféra bývá v období rozvodu prosycena konflikty, násilím, zoufalstvím, beznadějí, bezvýchodností, ztrátou jistoty a bezpečí - to vše má přímý negativní dopad na dítě. I ono přichází o základní životní jistotu, tak potřebnou ke zdravému rozvoji, jakou představuje harmonická, fungující rodina. Opakovaně se setkáváme s tím, že rozvádějící se rodiče jsou nejednou sami zaplaveni vlastními velmi silnými a bolestnými emocemi, tíží dané situace a vzájemným "bojem", že ztrácí na přechodnou dobu kapacitu, aby vnímali potřeby svých dětí a aby pochopili míru negativního dopadu situace na dítě.
Současně s rozvodovou problematikou je sexuální zneužívání dětí velmi vážným problémem, ale veřejnost má stále tendenci před ním schovávat hlavu do písku, tvářit se, že je to záležitost spíše výjimečná. Přitom převážná většina případů sexuálního zneužívání se odehrává uvnitř "nějakého systému", který využívá bezbrannosti a nezkušenosti dítěte. A o tom, že by mohli být zneužíváni i chlapci, se na veřejnosti nemluví vůbec. Rodiče dostatečně nevarují ani dívky, natož pak kluky. Přitom jestliže většina sexuálního zneužívání děvčat se děje osobami blízkými či známými, v rodině, nejčastěji nevlastním otcem, chlapci bývají zneužiti osobou neznámou...."
