Zkušenosti z Evropy
Švédsko
Anglie
Holandsko
Francie
Německo
Ve Švédsku je společná péče rodičů – právní rodičovská odpovědnost za děti, přirozeným základem pro oba rodiče. Tuto možnost mají oba rodiče či společně bydlící partneři již od roku 1976/77. V té době to byl okresní/obvodní/oblastní soud, který dával povolení k společné péči, po tom co oba rodiče o ni požádali.
Od roku 1983 se změnila legislativa v oblasti rodičovství v tom, že oba rodiče po rozvodu dostávají dítě do střídavé péče automaticky, pokud se nevyjádří že by to chtěli jinak.
Pro sezdané páry je střídavá péče o společné dětí závazná, ale pro páry, které nebyly sezdány (žijí ve společné domácnosti nebo pro samostatně žijící rodiče) je třeba určit otcovství.
Statistiky o rodinném právu
Každý rok Socialstyrelsen (Národní rada pro zdraví a sociální zabezpečení) vydává statistiky s komunálními údaji o oblasti rodinného práva, na základě Rodičovského kodexu a Nařízení v sociálních službách.
V roce 2006 byla společná péče zaznamenána asi u 94% případů, kde bylo otcovství přiznáno otcem. Tato proporce se udržuje přibližně na stejné úrovni již od roku 2003.
Lidé v mnoha zemích a také ve Švédsku vyvinuli způsob a
systém pravidel jehož hlavním motivem je – vše to nejlepší pro děti.
Je jím střídavá či společná péče, umožní odděleně žijícím rodičům rovnocenně pečovat o své děti. Toto rozhodnutí se samozřejmě odráží ve statistikách o soudních rozhodnutích v oblasti rodinného práva ve Švédsku.
Například v roce 1992 byl poměr následující:
Střídavá péče 79%
v péči matky 19%
v péči otce 2%
(zdroj Vardnadstvistutredningen, 1995).
V roce 1996 vyšel nový zákon o péči o dítě. Před jeho vydáním nemohly soudy rozhodnout o střídavé péči pokud jeden z rodičů byl proti.
Soudy zbývajících skandinávských zemí – ve Finsku a Norsku - už měli v té době tuto možnost.
Podle Lars Tornstamových závěrů, které uvádí ve své práci (která je v Angličtině) Dwelling Choices existuje přiliš mnoho diskusí o tomto tématu a nikoli dostatečné množství prokázaných zkutečností nebo vědeckých zkušeností. Není dostatek empirického poznání, takže se pohybujeme v příliš velkém množství teoretizování a dohadů.
Výzkum
V ranných osmdesátých letech byl proveden výzkum, který hledal odpověď na otázky týkající se péče o dítě. A o něco pozděj byla provedena plošná studie ve Švédsku (1985 Bente and Gunnar Öberg), zajímala se o rodiny které se po po rozvodu rozhodly pro společnou péči o dítě.
Bente a Gunnar Öberg byli terapeuti rodinné psychologie, kteří vedli hlubinné dotazování u 60 náhodně vybraných rozvedených rodin. Polovina z nich si vybrala společnou péči a druhá polovina péči jednoho rodiče. V době dotazování měly rodiny za sebou již 5 let života od rozvodu. Děti byly mezi 5 – 18 lety.
Pohled, který poskytlo hlubinné dotazování byl takový, že střídavá péče má přednost.
Nejpřesvědčivejší je seznam výhod, který vznikl na základě zmíněného výzkumu. Uveřejněném v roce 1987 (Öberg and Öberg)
- pro děti pokračuje stále rodinný život
- děti cítí, že je to spravedlivé žádný z rodičů není ten “oblíbený”
- děti se cítí méně vinny tím, že by to mohly být ony, kdo jsou důvodem rozchodu
- děti se cítí méně poškozeny ztrátou otce
- děti říkají, že jsou milovány oběma rodiči
- chlapci stále mají otcovský model, se kterým se mohou identifikovat
- mizí riziko, že v období dospívání se kontakt s jedním z rodičů přeruší
- rozvod není považován za zdrcující ztrátu, protože děti neztratily důležité osoby v jejich každodenním životě
Pohled do historie
V historii Švédska se objevuje model muže, který jakožto prvořadý pečuje o dítě – mimo období, kdy je dítě kojeno nebo jinak intenzivně ošetřováno - již dříve v historii.
Totiž podle ústavy Manuse Erikssona (landslag) z roku 1350, děti narozené mimo manželství mají být s otcem po uplynutí prvních 3let života – po dobu kojení či ošetřování matkou. Zůstávají s ním až do věku 7let, kdy nastává období, kdy oba rodiče jsou odpovědni za jeho opatrování. Tento zákon platil nezměněn více než 300 let.
(zdroj: Vardnadstvistutredningen, 1995)
Anglie
Institut pro veřejnou politiku navrhuje střídavou péči
Zpráva uveřejněná Institutem pro výzkum veřejné politiky dne 6.4. 1998 – názorově se blížící levému politickému křídlu v Anglii – říká že otcové oddělení od svých dětí "si zaslouží lepší osud"
Zpráva poukazuje na selhání Agentury na podporu dětí, za to že nutí rodiče aby se podřídili současnému stavu, tj. platit výživné a vidět své děti jen v "hamburgerových barech".
Propaguje koncept střídavé péče a doporučuje, aby odděleně žíjící rodiče a rozvedení rodiče dostali větší právní ukotvení co se týče jejich dětí. A také co se týká rovnocených daňových úlev pro matku.
Adrienne Burgess, autorka zprávy, říká že se společnost musí změnit od základu, musí se změnit celkový přístup k otcovství a k otcům a speciálně k otcům, kteří nežijí společně s jejich dětmi. Říká, že umožnit otcům nežijícím ve společné domácnosti s dětmi větší vliv na výchovu dětí, může být velkým přínosem pro emoční vývoj obou stran (dětí i jejich otců).
Zelený dokument
Anglická vláda uveřejnila dne 21.6. 2004 Zelený dokument (Parental Separation: Children's Needs and Parents' Responsibilities).
Zelený dokument, vypracovaný Odborem pro vzdělání a odbornost, Odborem pro ústavní věci, Odborem pro obchod a průmysl, uveřejňuje sérii prohlášení které jsou:
‚zlepšit výsledky procesu rozchodu rodičů‘
‘současný způsob jakým postupují soudy ve sporných případech kontaktu, není dobrý‘
‘některé skupiny otců věří a propagují to, že soudy a právo je namířeno proti nim, tento postoj nesdílíme‘
‘domníváme se, že není potřeba změn v základních principech, stanovených v Nařízení o dětech z roku 1989‘
Jako reakce na tento dokument se v Anglii ozývají halsy, že není možno tímto dokumentem cokoli změnit, protože vláda nevzala v úvahu, že je potřeba jako základ konceptu po rozchodu rodičů, postavit střídavou péči.
Je mnoho lidí v Anglii, kteří odmítají přežitý model typu: ‚rodiče žijícího společně s dítětem‘ a
‚rodiče nežijícího s dítětem‘
Naopak v Anglii je spousta lidí, kteří si myslí, že by se rodiče měli podílet na čase stráveném s dítětem - s ohledem na poznání jak je důležité aby, rodiče trávili čas s dítětem po rozvodu.
A prohlašují: zákon je třeba změnit, žádné "záplatování" situaci nezmění.
Aliance pro rovnocenné rodičovství
Je nová politická strana, založená v Anglii v únoru 2006, tato politická strana vidí rodinný právní systém tak, že by měl respektovat a nadřazovat právo dětí na normální rodičovství obou rodičů i nad přání jednoho z rodičů.
Aliance považuje současný systém za nevyhovující a nezaručující tuto možnost. Jako nejjasnější doklad této situace je, že současný systém umožňuje jednomu rodiči velice jednoduše toho druhého rodiče odstranit ze života dítěte, pokud si to ten rodič bude přát.
Věří, že toto je naprosto špatný stav, nejvíce pro děti.
V Anglii je vše týkající se problémů rodinného práva stále vlastně nové, nejvíc se tato skutečnost dostala do veřejného povědomí díky vystoupením sdružení Fathers 4 Justice, v letech 2002 -2006.
Existují samozřejmě také dobré zkušnosti se střídavou péčí, které udělaly anglické soudy, jejich poznatky jsou:
- zaručuje pokračování rodinného života pro dítě, zajišťuje podporu od obou rodičů
- zaručuje dítěti, že bude mít oba rodiče, přestože žijí odděleně
- ruší stav, že existuje jeden rodič, který se stará a ten druhý je “někde mimo”nebo je to rodič jen tak pro zábavu a nenesoucí žádnou odpovědnost
- staví oba rodiče na stejnou úroveň co se týká léčení, vzdělání, zájmů dítěte, které by jinak bylo jen na jednom rodiči
- potvrzuje dítěti skutečnost, že cokoli co jeden nebo druhý rodič chce, jemu bude vždy zaručen domov
-zaručuje to dítěti jistotu, že kdyby se s jedním z rodičů něco stalo, může jít k tomu druhému
- zaručuje to oběma rodičům žádat o slevy na daních tím zvýšit příjem, který je určen pro děti (pouze u rodin s více než jedním dítětem)
Holandsko
Dne 20.11.2000 v Den práv dětí, se asi 30 otců pokusilo obsadit budovu vedení strany 'Partij van de Arbeid' – PvDA – holandská Dělnická strana - v Amsterodamu. Chtěli obrátit pozornost strany na to jak je důležitý otec pro dobrý vývoj dítěte. Byl to úder, zacílený na střídavou péči a na možnost přístupu k dětem jak pro ženy, tak pro muže.
Otevřená diskuse
Tato akce vyvolala sérii jednání na všech úrovních strany. A také vedla k tomu, že Dělnická strana zorganizovala otevřenou konferenci se zástupci protestujících a dalších stran, což bylo jednou z příčin změn v manifestu Dělnické strany.
Již v přípravném kursu, který měl uvést konferenci docházelo k situacím, které ukazovaly na to, že to co je na pořadu jednání, naráží v praxi na odpor.
Zatímco pro představitele Dělnické stany bylo těžké toto postřehnout. Účastníci z řad aktivistů se pokoušeli obrátit pozornost na srovnání situace v Holansku a na Novém Zélandu.
Návrh zákona o střídavé péči, byl předložen parlamentu v květnu 2000, jehož obsahem bylo považovat za chybu nenařízení rovnocenného rozdělení zodpovědnosti rodičů. Ovšem Dělnická strana Nového Zélandu a organizace žen, zastavily tento návrh zákona.
Diskuse u kulatého stolu měla větší dopad, protože se nezúčastnila Aliance žen. Byly předloženy návrhy definice zodpovědnosti za vychovu dětí, byly pozitivně přijaty. Pan Hamer, byl tomu tak nakloněn, že tyto návrhy předložil komisi pro manifest strany. Tato iniciativa také vedla k tomu, že byl do manifestu srany vložen odstavec s příslibem vložit rovnocennou péči obou rodičů do zákona.
Na kongresu strany v prosinci 2001, byl text vložen do manifestu strany ale slovo „neomezený“ bylo vypuštěno, neznámo z jakých důvodů.
Mezi tím, ale byl uveřejněn článek, vztahující se k této problematice pana profesora Hoefnagelse, v novinách strany. Dostal se pod ostrou kritiku.
Důležitý je ale fakt, že se podařilo zformulovat problém a také se podařilo získat pro tuto věc, dva členy parlamentu, jednoho výkonného zástupce strany a dva administrativní zástupce strany.
Jedna zajímavost..
Nový Zéland je již delší dobu průkopníkem v oblasti rovnosti obou pohlaví. Již v roce 1893 dal Nový Zéland ženám volební právo.
Právě v současné době na Novém Zélandu je projednáván nový návrh zákona o střídavé péči, kde je zahrnut poměr 50:50 v péči o dítě. Také probíhá diskuse o právním ukotvení péče obou rodičů; o vládním návrhu zákona o střídavé péči vypracovaného členem parlamentu panem Murie Newmanem. Nejen v zákonech o střídavé péči je Nový Zéland průkopníkem, ale také v úpravách a novelizacích zákona o rodině.
Propojení dvou kultur, tradiční Maorské a tzv. „pakeha“ neboli evropské kutury se dostalo do popředí v roce 1989.
Role rozšířené rodiny, je tradičně pro Maory stejně tak jako i pro jiné tradiční kultury velice důležitá a ceněná. Mnohem více než v evropských zemích. Má svou nezastupitelnou důležitost pro každodenní život rodiny jako takové a také pro celé kmenové soužití.
Zákonem z roku 1989 byly dány konstruktivní základy a podmínky pro řešení rodinných záležitostí. Jeho zveřejnění také poskytlo možnost evropské kultuře nahlédnout jiný způsob řešení tohoto problému, nahlédnout to, že rodina může zahrnovat víc členů.
Samozřejmě v Holandsku je nyní mnoho organizací ovlivněno tímto pohledem, jako napříkald Rada pro pokračování rodiny.
Více o Novém Zélandu a jeho poměrech najdete na stránce pana Joep Zandera velkého aktivisty za střídavou péči v Holandsku.
